Co to je, když se řekne "Bílá Hora"?

   Jakmile se mýtus stane "faktem" lze pouze těžko jej odstranit. Lež má krátké nohy, daleko neujde, ovšem polopravda má zatraceně tuhý život. Pojem "Bílá Hora" se všeobecně používá jako charakteristika národních tragédií naší země. Hovoří se o době pobělohorské jako o "Temnu" (Alois Jirásek). Jinde je řeč o "Bílé Hoře českých mozků" (doba tzv. "normalizace" po 21. srpnu 1968) atd.  Ve všech těchto a podobných případech se ad hoc jedná o kamufláž, mystifikaci, omyl nebo v nejlepším případě o polopravdu. Co to opravdu ta "Bílá Hora" byla? Podívejme se na problematiku z blízka - takříkajíc pod lupou.

   Dne 08. listopadu 1620 došlo prý k porážce "českých Pánů" v bitvě na "Bílé Hoře" u Prahy. Bitva prý trvala dvě hodiny a skončila prohrou českých Pánů. Nejdéle se držel Šlikův moravský pluk. Byl pobit do posledního muže. Podle jedné verze Šlik padl rovněž. Podle druhé, byl popraven na Staroměstském náměstí. Obě verze jsou smyšlené.

    V Čechách zavládli "cizáci" a nastala prý násilná rekatolizace. Celkem 27 "českých Pánů" bylo dne 21.06. 1621 popraveno na Staroměstském náměstí. Samozřejmě včetně vojevůdce Šlika a dalších. Rektorovi Karlovy University v Praze byl prý dokonce před popravou vytržen jazyk. Tedy jakási legenda jakoby psaná ne objednávku. Zdá se, že tento zvrácený mýtus vzniká až koncem 19. století a byl uměle udržován při životě politickou propagandou První republiky, která jej používala v agitaci proti Němcům žijícím na území ČSR a současně proti katolické církvi. Zde byl rovněž důležitý strašák francouzské výzvědné služby (Deuxieme Bureau - tzv. "Druhé oddělení" v Milovicích) před návratem Habsburků na trůn. Toto vyvolávání umělých duchů se dařilo francouzské rozvědce úspěšně udržovat v ČSR až do roku 1935.  

    Když se však jedná o uměle vyvolanou, cílevědomou propagandu, jak tedy vypadala faktická stránka věci? Zdá se, že skutečnost je daleko prostší a střízlivější než staletími nanášené nátěry smyšlených mystifikací. Zde jsou ona fakta: 

   Část protestantské šlechty, žijící na území Čech (Bohemia) a Moravy (Moravia) se postavila proti vlastnímu legitimnímu panovníkovi, císaři "Ferdinandovi II. Habsburskému" (Skomolenina. Ve skutečnosti: Ferdinand II. von Habsburg und Lothringen). Šlo o podlou zradu císařského rodu Habsburků, který jim udělil šlechtické tituly, majetek a moc. Z čirého nebe si protestanské stavy dne 26. srpna 1619 zvolili za krále Bohemie (nepřesně "Čechy") německého Friedricha V. von der Pfalz (skomolenina: "Fridrich Falcký"). Bohemiáni (žádní "Češi") mluvíce převážně pouze německy si slibovali volbou německého fanatika (bigotní kalvinista a nepřítel češtiny, kterou ani slovem neovládal), připojení Bohemie a Moravy k Německu i s českým obyvatelstvem, jenž v Bohemii tvořili i jazykově naprostou většinu. Ferdinand II z Habsburku a Lotrinska byl současně králem Bohemiánů, tedy všech národností žijících na území Bohemie - včetně většinových Čechů.

   Kdyby protestanti vyhráli bitvu na Bílé Hoře, český národ by patrně zahynul.

   Nacistický fanatik Friedrich V. z Pfalzu, německý král Bohemie by patrně český jazyk vymítil a nebo by se o to alespoň pokusil.

   Tzv. "Zimní král" (Winterkönig) protestantský německý fanatik Friedrich V. von der Pfalz měl s česky mluvící částí Bohemie podobné představy jako pozdější zastupující protektor a masový vrah Reinhard Heydrich. Na jeho dvoře byla čeština zakázána. Češi se měli stát součástí Německa a definitivně být odděleni od svého legitimního Císaře a krále Bohemie Ferdinanda II. z Habsburku a Lotrinska.

Císařství Habsburské bylo více národnostním souručenstvím (cca. 15 různých národů) na rozdíl od Německa. Německá šlechta nemající s cizími národnostmi na svém území žádné zkušenosti, by byla vůči Čechům netolerantní a bezohledná.  Pro Habsburky byli Češi součástí rozvětvené "rodiny národů". To nemohli v Německu za žádných okolností očekávat.  Kdyby všechno dobře dopadlo, očekával by český národ osud Lužických Srbů. Bylo by snad možné soukromě si udržovat český jazyk. Nebylo by ovšem dovoleno užívat jej veřejně a administrativně. Češi jako národ by pod německým králem Friedrichem V. z Pfalzu zanikli.

   Vrchní velitel katolických vojsk v bitvě na Bílé Hoře, Charles Bonaventura hrabě Buquoy (Francouz) svým vítězstvím nad německými protestanty zajistil Čechům jejich svébytnost, kulturu, jazyk a majetek.

   K žádné "rekatolizaci" nikdy nedošlo. Jde o mystifikační legendu. Češi byli z 80% katolíci a takřka v každé vesnici ( o městech ani nemluvě) stál katolický kostel. Školy a kulturní střediska byly v rukou katolických duchovních, kteří šířili všemi dostupnými prostředky křesťanskou osvětu. Protože kultura, vzdělání a osvěta stály takřka 100% pod kontrolou katolického duchovenstva, žádná "násilná rekatolizace" nebyla třeba. Sám pojem "rekatolizace" je v této souvislosti nesmyslem.

   Bitva na Bílé Hoře netrvala 2 hodiny, nýbrž 20 minut. Zbývající čas nebyl bitvou, nýbrž katolická vojska musela pochytat povstalce a zrádce po okolních pláních a přilehlých lesních porostech, kde se snažili bez boje ukrývat. Nejednalo se o bitvu, nýbrž o hon na zbabělce. Tzv. "Šlikův pluk" u kterého ostatně jeho velitel "Jindřich Šlik" (Skomolenina. Správně: Heinrich von Schlick) vůbec nebyl, se z naprosté bojové neschopnosti a bez velitele (Němec neumící vůbec česky, plukovník Heinrich von Schlick, se vzdal ještě před tím než bitva začala) se uchýlil k jakýmsi hradbám a od tamtut nemohli zdecimovaní vojáci ven. Nemaje možnost útěku začali se bránit.  Část české katolické jízdy Pána z Bubna, přidavší se ke katolíkům, zmasakrovala moravský německý pluk Heinricha von Schlicka do posledního muže.

   Před bitvou zajatý Heinrich von Schlick (podle legendy nejdříve "padlý" se svými vojáky u hradeb a potom ještě "popravený" na Staroměstském náměstí) se odebral k císaři do Vídně, kde se dlouze omlouval a sliboval věrnost (za doby Gustava Husáka se takovéto chování definovalo pojmem "pomýlený"). Císaře uchlácholil a stal se jeho věrným služebníkem až do smrti.

   Na Staroměstském náměstí byl skutečně popraven jakýsi německý protestantský fanatik "Jáchym Ondřej Šlik" (Skomolenina. Správně: Joachim Andreas von Schlick, Němec neumíci ani slovo česky), příbuzný "pomýleného" Heinricha von Schicka. Ten se však bitvy na Bílé Hoře nikdy nezůčastnil.  Byl popraven za násilné šíření luteránství a kalvinismu na svých panstvích.

   Dne 21.06. 1621 bylo prý popraveno "27 českých Pánů" na Staroměstském náměstí v Praze. Co ovšem říkají dobové dokumenty víděňského archívu (Staats- und Hofarchiv Wien)?

  Seznam popravených vypadá takto: 3 Páni (pouze jeden z nich mluvil jakž takž česky), 7 rytířů a 17 měšťanů. Jde o různé národnosti. Např. "Jan Jesenský" (Skomolenina. Správně: Jan Jessenius) byl Slovák maďarského původu. Jeho otec Balthasar Jessenius byl uherským vladikou. Takže z údajných "27 českých Pánů" byli pouze Páni tři, českým jazykem skoro nevládnoucí.

   Bitva na Bílé Hoře byla konfliktem náboženským a nikoli národnostním i když německým protestantům šlo současně o to připojit český národ k Německu.  Vrchní velitelé protestantů byli Němci - "Zimní král" Friedrich V. von der Pfalz a "Kristián Anhaltský" (Skomolenina. Ve skutečnosti: Christian von Anhalt).

   Velitelé katolických vojsk byli Francouzi - Charles de Buquoy a Johann de Tilly. Čeští žoldnéři bojovali na obou stranách znepřátelených armád.